| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
| 05 | 06 | 07 | 08 | 09 | 10 | 11 |
| 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 |
| 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 |
| 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 01 |
Severusova dovolená :: Autor: Silwen
Horko až k zalknutí, bělostný písek, pravidelné narážení mořských vln, stín tvořený velkými listy palem a.. a cosi černého, vzdáleně připomínající člověka.
„Fuj to je horko,“ uleví si hominid.
Za moment můžeme pozorovat odhalení něčeho bělejšího než čerstvý sníh – tělo Severuse Snapea.
Jeho pokožka při kontaktu se slunečním zářením po bůhví kolika letech začne velmi rychle rudnout.
„Sakra, sakra, sakra.. příště mi Albus Norsko nevymluví!“ zakleje profesor.
O deset minut později.
„Opalovací krém rovnoměrně rozetřete v dostatečné vrstvě...“
O třicet minut později.
„Tohle by mohlo stačit,“spokojeně si zamumlá a opatrně si lehá na bambusovou rohožku.
Ve stejnou dobu o dvacet kroků severněji.
„Luiso? Vidíš toho mladého muže?“ ptá se postarší německá turistka své kolegyně.
„Inke, myslíš toho, který není vidět pod vrstvou opalovacího krému?“
„Ano, přesně toho,“ potvrzuje Inke.
Severus Snape se po blíže nespecifikované době zvedá a nejistým krokem míří k moři. Zastaví se těsně za místem, kde končí přílivová vlna. Chvilku přešlapuje; nakonec natáhne nohu a palcem pravé nohy se dotkne hladiny.
„Jéžiši, ta je horká,“ zahalasí lektvarolog a spěšně stahuje nohu zpět.
V ten moment si uvědomuje absurditu svého chování a dělá jakože nic.
„Tak jak bylo na dovolené, Severusi?“ usmívá se ředitel.
„Avad.. ehm.. výtečně, Albusi.“